Československá klasifikace písem (kterou zde uvedeme jako jedinou z mnoha možných klasifikací) je dílem typografa Jana Solpery. Tato klasifikace nerespektuje přesně chronologický vývoj, ale především dělí písma podle vzhledu a charakteristických znaků do jedenácti skupin, přičemž každá obsahuje další podskupiny:

Dynamická antikva

Do této skupiny řadíme renesanční antikvy vytvořené od druhé poloviny 15. století do první poloviny 18. století (a jejich moderní modifikace). Používá se především jako knižní písmo, pozdější varianty jsou univerzálně použitelné

Charakteristické znaky: diferencovaná šířková proporce, šikmá osa stínů oblých tahů (nakloněná doleva), rozdíly v tloušťce hlavních a vedlejších tahů nejsou výrazné. Serify mají prohnutý nebo klínovitý náběh, jednostranné horní serify minusek jsou šikmé.

V rámci této skupiny rozlišujeme Dynamickou antikvu benátskou (příčka u „e“ je výrazně šikmá), Dynamickou antikvu renesanční (malé bříško u „a“, malé oko u „e“) a pozdně renesanční (vyšší střední výška písma, větší diferenciace tloušťky tahů – vyšší kontrast).

Přechodová antikva

Jako přechodové antikvy označujeme písma z druhé poloviny 18. století a jejich moderní modifikace. Písma vytváří přechod mezi dynamickými písmy (inspirovanými ručně psanými znaky) a písmy konstruovanými (statická antikva). Tato písma se využívají jako knižní s širokou použitelností.

Charakteristické znaky: výraznější rozdíl v tloušťce vedlejších a hlavních tahů, osa stínů oblých tahů je téměř svislá, serify jsou jemnější, sklon jednostranných serifů u miuskulí je mírnější, někdy dokonce kolmý k písmovému tahu.

Statická antikva

Zahrnuje antikvy konce 18. a začátku 19. století a jejich moderní modifikace. Používá se jako knižní písmo – zejména pro krásnou literaturu.

Charakteristické znaky: osa stínů oblých tahů je svislá, kontrast mezi hlavními a vedlejšími tahy je velmi výrazný, serify jsou vodorovné a tenké.

Rozlišujeme Statickou antikvu diditovskou (serify bez náběhů) a Statickou antikvu anglickou (výraznější serify s oblým náběhem).

Lineární písmo serifové

Písma této kategorie vychází z egyptienek 19. století a jejich moderních modifikací. Tato písma slučují znaky antikvových a lineárních písem.

Charakteristické znaky: osa stínů oblých tahů je svislá, stínování nevýrazné, serify jsou velmi výrazné.

Rozlišujeme Lineární písmo serifové, tzv. clarendon (prohnuté náběhy serifů), Lineární serifové písmo s trojúhelníkovými serify (výrazné klínové serify) a Lineární serifové písmo s rovnými serify, tzv. egyptienka (čtyřhranné serify bez náběhů).

Lineární bezserifové statické písmo

Sem patří písma vycházející z grotesků 19. století a jejich moderních modifikací.

Charakteristické znaky: osa stínů oblých tahů je svislá, stínování nevýrazné, serify jsou velmi výrazné.

Rozlišujeme Lineární bezserifové statické písmo – grotesk (šikmé zakončení otevřených tahů minusek a, c, e, s), Lineární bezserifové statické písmo – neogrotesk (vodorovné zakončení otevřených tahů minusek).

Lineární bezserifové geometricky konstruované písmo

Písma vychásí z konstruktivismu 20. let, jsou koncipována do geometrického tvaru nebo se z něho odvozují.

Rozlišujeme Lineární bezserifové geometricky konstruované písmo odvozené ze čtyřúhelníku, Lineární bezserifové geometricky konstruované písmo odvozené z kruhu a Lineární bezserifové geometricky konstruované písmo odvozené z jiného geometrického tvaru.

 

Lineární bezserifové dynamické písmo

Navazuje na dynamické renesanční antikvy, používá se jako titulkové, ale i knižní písmo.

Charakteristické znaky: osa stínů šikmých tahů není jednotná, rozdíl v tloušťce hlavních a vedlejších tahů je jen mírný, serify chybějí, náběhové a výběhové oblouky jsou otevřené.

Rozlišujeme Lineární bezserifové dynamické písmo se svislou osou, Lineární bezserifové dynamické písmo s nakloněnou osou.

 

Lineární antikva

Spojuje kresebné prvky antikvových a bezserifových písem, používá se jako knižní, časopisové nebo titulkové písmo.

Charakteristické znaky:rozdíly v tloušťce hlavních a vedlejších tahů jsou obvykle patrné, serify drobné, nebo jen nahrazené rozšířenými koncovými tahy.

Rozlišujeme Lineární antikvu s jemnými serify (tloušťka tahů jednotná, serify drobné, bez náběhů), Lineární antikvu se skrytými serify(tahy jsou mírně diferencované a zakončené výrazným rozšířením – skrytým serifem) a Lineární antikvu s rozšířenými koncovými tahy (tahy jsou výrazně diferencované, tahy jsou zakončeny rozšířením – ale menším, než u skrytých serifů).

 

Kaligrafická písma

Vycházejí z kultivovaných kaligrafických skriptů, používá se jako titulkové písmo.

Charakteristické znaky:výrazné rozdíly v tloušťce hlavních a vedlejších tahů.

Rozlišujeme Kaligrafické písmo dynamické (vychází z kaligrafie plochým perem, které je postaveno šikmo k účaří), Kaligrafické písmo přechodové(vychází z kaligrafie plochým perem, které je postaveno rovnoběžně s účařím), Kaligrafické písmo statické (vychází z kaligrafie ostře seříznutým perem, rozdílu v tloušťce tahů se dosahuje změnou tlaku) a Volně kaligrafované písmo (vychází z kaligrafie plochým nebo zaobleným štětcem, změny v tloušťce tahu je dosahováno jak postavením kaligrafického nástroje, tak změnou tlaku).

 

Volně psaná písma

Vycházejí ze současných rukopisných skriptů, používají se jako titulková písma.

Charakteristické znaky:malé rozdíly v tloušťce hlavních a vedlejších tahů.

Rozlišujeme Volně psané lineární písmo statické, Volně psané lineární písmo přechodové, Volně psané lineární písmo dynamické a Volně psanou lineární antikvu.

 

Lomená písma

Vyvíjela se od gotiky až do 19. století, používají se jako písma titulková a akcidenční.

Charakteristické znaky:uplatňují se lomené tahy, verzálky mají často složitou kresbu, velké rozdíly v tloušťce hlavních a vedlejších tahů.

Rozlišujeme Texturu, Rotundu, Švabach, Frakturu a Gotikoantikvu.