Představujeme vám praktický návod pro psaní diplomové práce: 

Nejčastěji se vyskytující nedostatky

Nejčastější nedostatky lze shrnout do následujících skupin:

Chyby jazykové

• Nesprávné řetězení vět.
• Dlouhé nepřehledné věty.
• Vychýlení z vazby, zejména u dlouhých souvětí – začátek se liší od závěru.
• Nesprávný slovosled.
• Špatná interpunkce.
• Výskyt germanismů, anglicismů apod.
• Neshoda podmětu a přísudku.

Chyby věcné

• Nedostatečné zvládnutí látky, které lze napravit jen hlubším studiem.
• Vytvořeni práce kompilačního charakteru, tj. autor nepracuje sám tvůrčím způsobem.
• Většinou práce vzniká opsáním výňatků z cizích děl a jejich vhodným propojením. Uvádí se jen cizí zjištění, pozorovaní a myšlenky. Často se stává, že použité zdroje informací nejsou uvedeny a autor vydává vše za vlastní.
• Nedostatečné citace literatury v textu.
• Přemíra citací a odkazů.
• Odkaz na pramen v textu a jeho opomenutí v seznamu použité literatury.
• Nedostatečné zpracovaní faktů. Jejich přemíra svádí pouze k jejich popisu a nikoliv

      k analýze s následnou syntézou. Práce pak má pouze popisný charakter.

• Zaujetí neutrálního postoje při hodnocení literatury a při koncipovaní textu. Pouhý popis bez hodnocení je téměř bezcenný.

Chyby metodické

• Vyvozovaní dílčích závěrů z neúplných informací.
• Popisný postup, v práci jsou uvedena pouze východiska ve formě popisu situace,

       ale již není stanoven cil, chybí analýza a návrh řešení.

• Prakticismus, při němž je přeceněna výhradní orientace na důvěrně známou realitu, přílišné zdůrazňováni detailů, které nejsou pro komplexní postižení celého problému podstatné.
• Nesourodost obsahu, kdy jednotlivé části vystupují jako samostatné celky, mezi nimiž je pouze slabá souvislost.
• Nevyváženost (neúměrnost) rozsahu jednotlivých kapitol, preference popisu výchozích podmínek před vyhodnocením výsledků.

Chyby technické

• Pojmy jsou vymezeny nesprávně nebo neurčitě.
• Ze zvláštního případu nebo několika málo případů vychází celek.
• Za příčinnou souvislost (příčina – následek) se považuje pouhá následnost jevů.
• Z všeobecného případu se usuzuje na případ zvláštní, aniž se přihlíží ke specifickým okolnostem.

Chyby formální

• Neopravené gramatické chyby a překlepy.
• Členění práce a úprava textu neodpovídá charakteru textu.
• Práce je z hlediska sazby nekvalitní (nekonzistentní úprava nadpisů, nevhodné kombinace písem, řídká sazba apod.).

Úprava (sazba) práce

Formální úplnost musí být samozřejmostí, jde o dodržování pravidel dobré typografie, jak po stránce pravopisné, funkční, tak estetické.

Písmo

Z hlediska úpravy je nezbytné si stanovit vhodný druh, velikost písma nebo vyrovnání mezer mezi jednotlivými znaky.

a)      Písma patková (Times New Roman, Bookman, New Century, Computer Modern Roman aj.)

b)      Písma bezpatková (Helvetika, Avant Garde, Optima, Arial aj.)

c)      Písma kaligrafická a volně psaná (Brush Script, Mistral, Zapf Chancery aj.)

Velikost písma

Doporučuje se používat písmo ve velikosti 10–12 bodů při standardní vzdálenosti mezi řádky.

Menší velikost se používá pro poznámky pod čarou, větší velikosti pak pro různé úrovně nadpisů.

Proklad mezi řádky

Velikost písma se volí podle použitého typu písma a způsobu řádkování (např. u Wordu, jednoduché řádkování 1,5 řádku). Větší velikost řádkování je velmi neestetická.

 Odstavec

Délku odstavce lze měnit stanovenou šíří sazby, velikostí písma a prokladem mezi řádky. Každý program pro sazbu určuje tvar řádků, jednak na základě šířek jednotlivých písmen, jednak rozmezí velikosti mezer minimálních a maximálních, tzn., že někdy se do řádku může vejít slabika, jindy lze slabiku přesunout na další řádek.

Zarovnání

Nejvíce je používána úprava do bloku, která se vyznačuje stejně dlouhými řádky. Při zarovnání do bloku dochází ke změně mezislovních mezer, a proto je vhodné používat dělení slov. Nejčastěji se používá sazba odstavců na praporek se zarovnáním doleva (levý praporek). Zarovnání doprava (pravý praporek) se používá méně a sazba na střed je spíše vhodná pro kratší texty.

Používá se i odstavcová zarážka jako nejvyužívanější způsob vyznačení počátku odstavce při sazbě do bloku i na praporek.

Mezery

Mezera sehrává v sazbě důležitou roli, např. při sazbě do bloku zarovnání na levý i pravý okraj musí být použity různě široké mezery, tak aby byly řádky stejně široké.

Současně může být mezera zdrojem různých problémů sazby, např. mezera chybí, je navíc, je příliš malá nebo velká. Mezery se dělají v běžném textu za čárkami a tečkami.

Dělení slov

Kromě pravopisných pravidel je nutné také používat pravidla typografická. Přestože má čeština poměrně volné zásady dělení slov, můžeme narazit na slova rozdělená úplně nesmyslně např. než-ádoucí. Automatické softwarové dělení nemusí fungovat bez chyb, je nutné vždy zkontrolovat zalomení řádků.

Slova složená je vhodné dělit v místě spojení, podobné je to u slov se zřetelnou předponou nebo příponou, ostatní slova lze dělit na kterékoli hranici.

Interpunkce

Podle pravidel pravopisu máme deset členících znamének, jejichž použití se nazývá interpunkce.

Interpunkční znaménka jsou: tečka, otazník, vykřičník, čárka, středník, dvojtečka, tři tečky (výpustka), pomlčka, závorky a uvozovky.

Čárka, tečka, středník, dvojtečka, otazník a vykřičník se přisazují těsně k předchozímu textu a od následujícího textu se oddělují jednou mezerou, pokud za nimi nenásleduje jiné interpunkční znaménko.

• Tečka – nepíše se na konci nadpisů, popisků, obrázků, tabulek, za větou ukončenou pomlčkou, třemi tečkami nebo zkratkou zakončenou tečkou.
• Otazník – používá se u řečnických otázek nebo v nadpisech, někdy se může objevit i uvnitř věty.
• Vykřičník – používá se pro vyjádření nesouhlasu nebo údivu.
• Čárka – používá se pro oddělení věty hlavní nebo vedlejší, ve slučovacím významu, čárka se píše před spojkou v odporovacím, stupňovacím důsledkovém a vysvětlovacím významu.
• Středník – používá se k dosažení obsahové souvislosti mezi jednotlivými částmi textu.
• Dvojtečka – uvozuje část textu, užívá se před citáty, výčty. Následuje-li po dvojtečce jedna věta, začíná malým písmenem, pokud větné celky, tak velkým písmenem.
• Tři tečky – nemají členící funkci a píše se za nimi čárka, nebo středník, kde to vyžaduje větná sazba. Končí-li věta třemi tečkami, plní tyto tečky funkci tečky.
• Uvozovky – používá se zejména u citací.
• Závorky – oblé, hranaté, výjimečně složené, vysvětlují, doplňují nebo objasňují obsah dané věty.
• Pomlčka – odděluje části textu, používá se místo čárky, jako vsuvka nebo sdělení.
• Spojovník – používá se jako spojovací znaménko ve složených výrazech.

Zkratky a značky

Mají ustálený tvar, píší se velkými i malými písmeny. Pokud je za zkratkou interpunkce, píše se těsně a končí tečkou. Značky se sázejí s čísly dohromady. Zkratky s charakterem přídomku se oddělují mezerami. Na začátku věty není vhodné používat zkratku.

Číslice a písmena

Používají se arabská, výjimečně římská číslice, buď jako základní nebo pořadové, v desetinných číslech se používá desetinná čárka, věta by neměla začít číslem. Vícemístné arabské číslice se oddělují mezerou po třech číslech. Číselné údaje je nevhodné kombinovat se slovním vyjádřením.

Datum

Jednotné psaní dat upravuje norma ČSN ISO 2861, která se používá vždy, když jsou ve výměně informací obsaženy číslicové údaje data a/nebo času. Nevztahuje se na údaje data a času, kde se používá jejich slovní vyjádření. Datum a čas se podle této normy vyjadřují v pořadí: rok (čtyři číslice), měsíc nebo týden, den, hodina, minuta, sekunda. Zápis kombinace kalendářního data a místního času dne 24. října 1985, 20 hodin, 15 minut bude tedy v základním formátu vypadat následovně: 19851024T2015; v rozšířeném formátu bude uveden: 1985-10-24T20:15. Použití tohoto způsobu zápisu je třeba dobře zvážit, v českém prostředí bude možná působit poněkud nepatřičně.

Datum lze zapsat několika různými způsoby:

• Při vyplňování rubrik, v odvolacích údajích, pro počítačové zpracování apod. se měsíc a den píší vždy dvoumístně a datum se sází bez mezer. Při sestupném uspořádání se údaje oddělují spojovníkem, při vzestupném uspořádání tečkou.

Příklady: 2007-09-07; 07.12.87; 27.04.2010,

• v souvislém textu,  v osobních dopisech, na peněžních dokladech, v právních písemnostech apod. se měsíc vyplňuje slovem, 1.–9. den v měsíci se uvádí jednomístně, celé datum se píše vzestupně. V českém prostředí se připouští také numerické psaní měsíce; v tomto případě musí být za tečkami pevné mezery. Příklady: 27. 2. 2009; 1. dubna 1998; 14. II. 2005; 31. 1. ´90

• V datu neuvádíme za místem odeslání čárku.

Příklad: V Brně 12. prosince 1958

Čas

Hodiny, minuty a sekundy se podle ČSN 01 6910 Úprava písemností zpracovaných textovými editory oddělují dvojtečkou, např. 03:25; 10:30:15; dostavte se v 7:15 h. Pravidla českého pravopisu a typografická literatura však uvádí mezi hodinami a minutami tečku.   

Příklady: 

• 19.30 hodin; 16.45 h; 7 h 30 min.
• Nejlepší závodník doběhl v čase 4:31,15.
• 2007-05-07T16:25:42.

Členění textu 

 Nadpisy kapitol

Nadpisy rozlišují velikost písma a jsou sázeny tučně, číslují se desetinným systémem a ukončují tečkou. Nadpisy do čtvrté úrovně se uvádějí před textem na samostatném řádku. Nadpis páté úrovně se vkládá na začátek prvního odstavce. Pro nadpisy se používá stejný druh písma. Pořadí důležitosti nadpisů musí být jednotné, zleva doprava, za nadpisy se nepíše tečka.

Tabulky

Používá se na doplnění, vysvětlení textu a podléhá určitým pravidlům:

• Šířka tabulky se rovná šířce okolního textu,
• názvy tabulek se sázejí jednotně v celém dokumentu,
• sázejí se stejným písmem jako ostatní text,
• názvy samostatných rubrik začínají velkým písmenem,
• tabulka by měla mít více řádků, než sloupců,
• pod tabulkou, lze uvést poznámky, vysvětlivky, odkazy.

Název tabulky je stručný a výstižný, umísťuje se nad tabulkou a nedělá se za ním tečka.

Příklad: Tabulka 5: Vývoj nezaměstnanosti v ČR 

Grafy

Graf je doplněním nebo vysvětlením textu, přeplnění grafy je pro dokument nevhodné. Grafické znázornění musí být jasné a přehledné. Je-li graf vytvářen na základě tabulky, je vhodné, aby byl umístěn pohromadě. Pro číslování grafů se používá stejná řada jako pro obrázky.

Rozvržení strany, tisk, rozsah

Papír formátu A4 je doporučené 2,5 cm na horním, dolním a vnějším okraji a 3 cm na vnitřním okraji strany. Tisk by měl být jednostranný, nezapočítávají se úvodní strany a přílohové části.

Čísla stran se vynechávají na úvodních stranách, sází se arabskými číslicemi na vnější okraj paty, přijatelné umístění je číslo ve středu.

  Citace

Povinnost citovat je dána nejen autorským právem a ochranou duševního vlastnictví, ale také informační etikou a citačními normami:

• ČSN ISO 690. Dokumentace – Bibliografické citace – Obsah, forma a struktura. Praha: Český normalizační institut. 1996. 32 s.
• ČSN ISO 690-2. Informace a dokumentace – Bibliografické citace – Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části. Praha: Český normalizační institut. 1998. 23 s.

 

Nejčastější prohřešky proti citační etice:

• Citování nepoužitého pramene,
• necitování použitého pramene,
• citování vlastních děl, které nemají souvislost s novou prací,
• nepřesné citování, znemožňující identifikaci pramene.